Do národního parku s nejmohutnějším stromem na světě jsme přijeli ještě před otevřením. Totiž předchozí den jsme hledali tak dlouho místo k přespání, až jsme museli odbočit na příjezdovou cestu k několika domům (vlastně spíš karavanům) a tam se uvelebit před autem. To se ale moc nelíbilo pánovi který tam v 6 ráno venčil psa. Nevadí, alespoň budeme mít větší šanci najít místo v kempu. Což se nakonec povedlo a my se mohli vydat na průzkum okolí.
Nejdříve jsme vybrali kraťoučký trek na vyhlídkové místo a pak na obhlídku zdejších obrů. Najednou jsme potkali chlápka který ukazoval že máme být potichu, že tam pozorují méďu – teda medvědici a dvě mláďata. Postupně se chumel lidí zvětšoval, ale medvědy to nijak nevyvedlo z míry a v klidu pokračovali ve svačině. Nakonec zmizeli ve vysoké trávě. Zbytek odpoledne jsme následovali stezky kolem místních obrů přičemž toho nejmohutnějšího jsme si nechali nakonec. 
Během našeho bloudění jsme už žádného dalšího méďu nenašli až téměř u General Sherman tree (to je ten nejmohutnější), kde jezdí autobusy a jsou davy lidí. Tam si v pohodě lezli po stromě mláďata a vůbec se nenechali rušit davem lidí který si je fotil…
Určitě by se v tomto parku dal strávit týden, ale nás začínal tlačit čas a proto jsme pokračovali do sousedního parku Kings Canyon kde pro změnu byla nejdelší Sequoie – General Grant s 32.8 metry. V tomto parku jsme se bohužel moc dlouho nezdrželi, v plánu byl totiž přejezd podél pohoří Sirrea Nevada do posledního národního parku – Yosemite. Pár desítek kilometrů před parkem už padla tma, proto jsme se za posledním městem (Oakhurst) v lese utábořili.
Napsat komentář