Na celé cestě jsme měli v plánu navštívit 4 větší města – Salt Lake City jsme pouze projeli, v Las Vegas jsme strávili odpoledne a večer a teď nás čeká pobřeží Pacifiku – San Francisco. Vzbudili jsme se asi 150km před městem hippies, zabalili stan a nepozorovaně se vydali dál. Po cestě jsme zkusili Denny’s fastfood se snídaní ve stylu Pulp Fiction a dolévání kávy v průběhu nezdravé smažené snídaně. Před polednem se před námi objevil ten slavný most. Teda alespoň jeho nohy, zbytek byl v mlze. Na severním břehu jsme navštívili léčitelskou stanici pro zraněné lachtany, během naší návštěvy se postupně začal odhalovat Golden Gate Bride. Když jsme ho přejížděli, byl už vidět celý.
V San Franciscu jsme stihli vidět Lombard street – nejklikatější ulici na světě ke které se stojí na druhé straně kopce fronta. Občas nějakému autu automatická spojka nevydrží rozjezdy do prudkého kopce a jaksi vzplane – i toto jsme stihli vidět. Dále Pier 39 – molo které místo lodí obsadili lachtani a obchody se suvenýry. Večer jsme si prošli hippie čtvrť The Haight a vydali se na jih po Pacific Coast Highway neboli Higway 1 – silnici s úchvatnými výhledy na pobřeží a oceán.
V plánu bylo přespat na nějakém odlehlém místě, ale po cestě jsme žádné nenašli. Proto jsme byli nuceni přespat v autě na odpočivadle s výhledem na oceán. Ačkoliv byl náš Yaris uvnitř celkem prostorný, tak to není auto na spaní. Celý další den jsme jeli směr jih. Cestou jsme viděli velryby vystrkující ploutve, rypouše sloní líně se válející na pláži a bojující ve vodě o samičky.
Zastavili jsme na jedné z pláží s nadějí, že tam bude běhat pobřežní hlídka, ale asi měli dovolenou. Po cestě jsme ve městečku San Luis Obispo v restauraci Tahoe Joe’s Famous Steak House snědli nejlepší hovězí steak, nejlepší co jsem kdy měl. K večeru jsme dojeli do rekreační oblasti. Alespoň jsme si mysleli, že je to rekreační oblast, když teď zpětně koukám na mapu, tak to žádná rekreační oblast nebyla a byli jsme tam, jak se v zemi svobody říká, ilegálně. Našli jsme si místečko u zdánlivě nepoužívané cesty hned vedle plynovodu. Čekala nás poslední noc pod širákem na cestě po Americe.
Poslední den jsme věnovali návštěvě zábavního parku Six Flags. Až na pár atrakcí souvisejících s pádem z velké výšky jsme zkusili všechny adrenalinové dráhy (ostatní vlastně zkusili úplně všechny). Bylo to fajn, adrenalin jsem sice nepocítil ani u jedné, u některých to byl spíš nepříjemný pocit než nadšení.
Večer jsme projeli poslední velké město Los Angeles. Bohužel už byla tma, tak jsme toho moc neviděli – snad někdy příště. Vrátili jsme naše totálně zašpiněné auto do půjčovny o 6000 km starší a nechali se odvést na letiště. Spolu s dalšími cestovateli jsme přespali v letištní hale. Ráno jsme se rozloučili s Lukášem, který měl jiný spoj a letěl až do Prahy. Přes Austin a Londýn jsme odlétli zpět do Evropy. V Londýně jsem se rozloučil s holkama, a jak se později ukázalo, tak i s batohem a pokračoval jsem dalším letadlem do Vídně. Nemile mě překvapila SMS po přistání – Vaše zavazadlo dnes s vámi necestuje.
Jedna taková zajímavost se nám stala i na letišti v LA. Zbyly nám jedna nová a jedna z půlky plna propan-butanová lahev na vaření. Zavazadla jsme měli již odbavená a teď co s plynem? Přes různé security hlídače, leteckou společnost, manažery manažerů jsme zaměstnali celkem 12 lidí. Nikdo nechtěl mít s vařičem, běžně dostupným v každým supermarketu, nic společného. Podle nich by nejjednodušší postup jak se bomby zbavit byl nechat ho v batohu a oni by ho našli a vyhodili. Jenže batoh už byl pryč. Nakonec si to vzala paní manažerka přepravce – 12. článek.
Nevím, jak by takový „problém“ řešili jinde na světě na letišti, ale přijde mi, že to amíci trochu přehánějí.
Napsat komentář