K jižnímu okraji Grand Canyonu jsme přijeli někdy v odpoledních hodinách. Kousíček za branou parku – od západu – je postavená stará vyhlídková věž Desert View Watchtower, dají se tu koupit i všeljaké suvenýry, silnice ale pokračuje dál a každých pár set metrů je parkoviště s vyhlídkou na tu obří rýhu v zemi. Po několika zastávkách jsme dojeli až do Grand Canyon Village, kde na nás čekalo místo v kempu Mother Campground – myslím že to byla jediná rezervace zařízená z Čech. Plán byl takový, že po příjezdu ke Grand Canyonu požádáme o povolení přespat dole u řeky, pokud bychom ho nedostali, museli by jsme celou cestu stihnout během jednoho dne. Naštěstí místo v Bright Angel Campground bylo. Takže jsme dva dny zůstali na okraji kaňonu a třetí den jsme se vypravili dolů.
Cesta je asi 12km dlouhá s převýšením kolem 1400m a dala se stihnout během dopoledne. Se snižující se nadmořskou výškou roste také teplota (něco kolem 38°C) a není možnost doplnit si vodu a taky tam není skoro žádný stín (na stezce South Kaibab Trail). Po cestě jsme potkali zástup mul dovážejících zásoby a turisty do tábořiště a taky jsme potkali jednoho chřestýše na kterého jsem si málem sednul :). Ale byl to hodný had, tak zaklepal ocáskem aby mi dal vědět že tam je. Na dně kanonu jsou potom dva mosty a na severním břehu tábořiště a potůček s osvěžující vodou. Ale to nebyl náš cíl, náš cíl byla řeka Colorado ve které není dobré plavat – má jen 6°C a je dost dravá. Proto jsme se k ní vydali 🙂 Kousek od tábořiště je pláž s přístavem raftů s mělkou aklidnou vodou a to se nám hodilo (viz. fotka)… Zbytek dne jsme proflákali odpočíváním a rangerským programem. Například během večerního programu nám rangerka povídala o neúspěšných výpravách v kaňonu, ale hlavně nám ukázala kde jsou škorpioni. A to nebylo daleko, byli hned kousek na sloupku ohrady pro koně 🙂 Důležité bylo nesvítit na ně baterkou, ale UV světlem, které jim nevadí a pod kterým září. Taky nás ujistila že je v pohodě spát pod širákem – bez stanu, v kterém by bylo strašné vedro. Dno kaňonu je super místo pro pozorování mléčné dráhy protože je tu minimum světelného znečistění, ale nesmíte tam být během úplňku jako my.
Odchod zpátky nahoru (je to divný, většinou se člověk škrábe do kopce aby něco viděl a pak si jde v pohodě z kopce, tady je to přesně naopak) jsme museli naplánovat na hodně brzo ráno, abychom se neplahočili na přímém slunci. Cesta nahoru byla sice delší (15km), ale byla tam místa s pitnou vodou a stínem. I tak nám to zabralo kolem 6 hodin a po poledni jsme byli opět u auta.
Ještě před odjezdem z parku jsme využili místní prádelnu a sprchy s teplou vodou a pak vyrazili dál po Road 66 směr Las Vegas. Noc jsme přečkali opět stylově – v poušti 🙂
Napsat komentář