Náš další cíl byl národní park Hell’s Gate, který se nachází kousek od lake Naivasha. Bylo by zbytečné vracet se z Masai Mary do Nairobi a tak jsme se nechali vysadit ve městě odkud jezdí matatu na sever do Naivashi. Myslím že tato cesta byla první, kdy jsme poznali jak se tu doopravdy jezdí. Nejenže jsme asi půl hodiny čekali než se auto neplní, ale po cestě jsme nabírali další a další lidi. Nejvíc nás v autě pro 14 bylo v jeden okamžik 22 (tuším), ale co – hakuna matata. Ve městě se ochotní černoši hned nabízeli že nás odvezou do různých kempů podél jezera, jenže my se nenechali zlákat a vyrazili po svých. Kolem zeber pasoucích se kousek od domků a žirafy která se na nás z výšky mračila jsme šli pár kilometrů až padla tma – ostatně jako vždy. Museli jsme zakempit v nejbližším tábořišti, to cílové totiž bylo (jak se později ukázalo) nejmíň 10km daleko. Ceny byly opravdu jak pro bílé, ale kdo to mohl tušit, alespoň nás přišli navštívit pasoucí se hroši které pro jistotu celou noc hlídali dva hlídači s kladívkem, takže no problem. Na druhý den jsme zamluvili kola a hurá do Hell’s gate.Kolmo se cestovalo mnohem líp než pěšky a vzdálenosti na cedulích mi přišli kratší. Za bránou parku jsme projížděli širokým údolím kolem Fisher’s Tower – 25m vysoký pilíř, jen té zvěře moc nebylo – jen pár zeber, prasat a možná ještě něčeho. Po cestě jsme ještě vylezli na skálu, která podle průvodce inspirovala tvůrce Lvího krále od Disneyho … možná jo, ale myslím že někde existuje podobnější skála. Za malý poplatek nás pak průvodce vzal k prameni řeky, která prý protéká Masai Marou a k termálním pramenům. Celou cestu jsme šli v opravdu hlubokém korytu řeky z které byl jen malý potůček. Co chvíli vyvěral, nebo stékal ze skály horký pramen, v jednom se skoro nedala udržet ruka. Takovou zajímavostí je, že na samém okraji /možná i částečně uvnitř/ se rozšiřuje obří geotermální elektrárna – největší v Africe. Po prohlídce a biscuit obědu jsme se v tom největším parnu dali na cestu zpět do kempu, kde jsme původně chtěli stanovat. Ke stanu jsme přijeli už docela pozdě (jako vždycky). Další den už nás zase čeká dlouhá cesta, tentokrát až do Tanzanie, do Arushi.
Napsat komentář